Probouzíme se přirozeně pozdě, asi
po 12 hodinách spánku. Máme perfektní postel. Snídáme jen ovoce
a shake's a zavodňujeme. Pak vyrážíme do města, Martinka si
chce koupit nějaké šatičky. Zase nás dostávají ty ceny. Někdy
smlouvám, ale někdy mi to přijde hloupé. Letní šaty za 120 Kč?
Navštívíme známá místa, poobědváme vynikající čerstvou
rybu, ochutnáváme shake's z různého ovoce. Objevujeme čerstvou
šťávu z granátových jablek, pochoutka. Po 17té hodině se
přesouváme tuktukem do Čínské čtvrti. Tady jsou to hotové
kulinářské orgie. Krabi, langusty, ryby, hadi, vše na co si
člověk vzpomene. Hledáme indický trh, ale přicházíme, když už
ho zavírají. No, stejně to je taková temná, úzká ulička a nic
nového. Projdeme až na konec a na hlavní ulici je proti nám
krásná budova v indickém stylu, zřejmě chrám. Vcházíme
obezřetně dovnitř, kolem nás prochází Indové ve svých
tradičních oděvech. Vše je plné barev, prostoupeno vůní a
hudbou se zpěvy. Ve velké, vstupní hale se zouváme a boty
odevzdáváme do šatny pro boty. Dostáváme šátky na hlavu /mohli
jsme si je nechat na památku/ a můžeme vyjet výtahem do čtvrtého
patra. Zde se koná nějaká bohoslužba či co, je zde guru na
polštářích, sbor dětí zpívá tradiční hudbu. Chvíli usedáme
a účastníme se. Poté se zvedáme a jdeme po schodišti dolů. Ve
druhém patře je něco jako raut. Jen nahlížíme. Všichni v těch
krásných, barevných oděvech. Odcházíme a stará paní nás zve
dovnitř. Zdráháme se, ale prý musíme, musíme ochutnat a pobýt.
Ve velkém sále jsou červené úzké koberce, na kterých všichni
sedí a před sebou tácy s jídlem. Staří mohou sedět u stolu.
Muži s turbany, děti ve zdobných sárí. Nandaváme si na
ochutnání všechny ty dobroty a musím říct, že jsem ještě
nejedl tak chutné indické menu. Malé holčičky nám způsobně
nabízí pití, ale jinak si nás nikdo nevšímá. Oční kontakt je
minimální a když, tak je rychlý a cudný. Zvláštní zážitek.
Najednou jsme se ocitli ve zcela jiném světě, jiné kultuře.
Pohostinnost a duch místa nás pohltil, až nás to dojalo a
Martince zase tekly slzy. No, mě málem taky, když jsem viděl, jak
to prociťuje.
Když jsme se ocitli zpátky na
ulici, už jsme na nějaké žrací orgie neměli ani pomyšlení.
Bylo před 22,00, chceme se vydat zpátky do hostelu. Martinka ještě
vznáší návrh, že někde u parku Lumpiny je noční trh, tak se
ještě podíváme tam. Bereme tuktuk, řidič prý ví. Projeli jsme
snad celý Bangkok, ale nevěděl. Nakonec končíme před nějakým
nočním podnikem, kde mě přesvědčují, že to musíme se ženou
vidět. Peep show, holky si tam strkají kde co, prý perfekt.
Odmítám tuhle blbou hru tuktukářů a snažím se nerozčilovat,
protože asiati rozčilování berou jako slabost. Striktně dávám
najevo, ať nás okamžitě odveze na noční trh. Tuktukář se
přiblbě směje, jako že to byl fakt dobrý džouk a za pět minut
jsme na trhu. Sice na úplně druhé straně Bangkoku, ale blízko
metra v oblasti Silom. Marťa někde načetla, že trh má končit
arénou s thai boxem, a protože slyšíme moderátora a pískot
lidí, jdeme tím směrem. Po cestě, co dva metry, nahaněči do
nočních klubů na live show. Pořád jen „ping pong, sér“, až
mi to nedá a ptám se, co to je? Chlapík vysvětluje, že holky
vystřelují vagínou míčky a dělají i jiné kousky. Nakonec se
ho zbavujeme, když mu řeknu, že to pro nás není nic extra, že
tohle doma já dělám běžně. Pokračujeme za halasem k thai boxu,
a když se přiblížíme, zjišťujeme, že to není thai box, ale
shromáždění demonstrantů s projevem asi nějakého politického
aktivisty. Vždy, když pronesl něco smysluplného, dav ječí a
píská na píšťalky, ale opravdu hodně. Raději to místo
opouštíme, seženeme tuktuk a jedeme zpět na Kao San. Zajdeme opět
na masáž nohou, to je opravdu lahoda, po prochozeném dni, a po půl
noci padáme do postelí. Krásný den.
