Po tradiční místní snídani, smažené rýži se zeleninou, se loučíme se zlatým viklanem a vydáváme se na stanoviště nákladních vozidel. Nechtějí nás. Divíme se , proč? Od vůdce čínské, asi, skupiny se dozvídáme, že na voze jsou jen Barmánci. Pro cizince jsou nákladní auta jinde, jede jich tam vždy méně, aby se tolik netlačili. Nabízí nám, ať jedeme s jeho skupinou. Cesta dolů je již mnohem příjemnější než nahoru. Náklaďáky s lidským nákladem musí jet pomalu, jinak by to neubrzdily. Co nás překvapilo bylo to, že cena byla jednou taková. Tedy 10 USD. Hold, za „pohodlí“ se platí.
Když jsme sjeli do Kimpunu, hned
nás odchytil nahaněč dopravní kanceláře a měli jsme štěstí,
za hodinu nám jel autobus do Baga. Za dvě a půl hodiny jsme na
místě. Bago je opět průjezdní město, hlučné a tradičně
špinavé. Vystupujeme na hlavní ulici, říkají jí dálnice,
která prochází centrem. Tak tady někde se máme ubytovat? Hned je
u nás chlapík, vypadá jak indián a od té chvíle jsme mu tak
říkali, a nabízí, že nás odveze na motorce do levného
ubytování. Chvíli se vyptáváme, orientujeme, nikam nespěcháme,
on se svým parťákem také ne, nevnucují se. Nabídka za 15 až 20
USD za noc s tím, že nás tam odvezou dnes zadarmo, když si v
jejich kanceláři koupíme jízdenku, až pojedeme dál. Vidíme, že
tady stejně pěšky nic nenajdeme, stejně budeme muset najímat
nějaké přibližovadlo, tak do toho jdeme.
Nasedáme každý na jednu
motorku, Martince indián galantně vezme batoh a dá si ho před
sebe, na mě kašlou, jedu s báglem na zádech, a odvezou nás
kousek od bus station, na předměstí mezi domky. Je tu starší
motel, po Angličanech, který musel být luxusní, protože má i
bazén, nyní samozřejmě zašlý a nefunkční. Máme na výběr
pokoj za 15 nebo bungalow za 20 USD. Volíme country a je to zase
dobrá volba. Buddha je nám nakloňen. S indiánem se domlouváme,
tedy hlavně Martinka, která fakt dobře komunikuje anglicky a ti
chlapi na ní berou, že nás vyzvednou ve tři a uděláme okruh po
těch nej místech a zítra budeme pokračovat. Pak přichází na
řadu dojednávání ceny, ale pánové jsou opravdu slušní.
Vysvětlují, že můžeme přispět vládě nebo jim. Když
zaplatíme jenom jim, provezou nás tak, že nebudeme muset platit
žádné vstupné. Trochu se zdráhám to přijmout, nemáme za
potřebí dostat se zde do nějakých problémů, ale zase na druhou
stranu, proč nepodpořit chudý a sužovaný Barmánský lid? Vysprchujeme se a o půl hodiny později, než bylo domluveno, s
jejich omluvou vyrážíme. Prý jsou velmi zaneprázdnění, prostě
na roztrhání. Kousek nás popovezou, asi k jejich základně, a tam
nám mění nabídku. Prý, jestli nám nebude vadit, že bychom jeli
jen na jedné motorce? Všechno je tu prostě crazy! Motorka pod námi
a buclatým řidičem, prý bratrem indiána (haha), sůpí, ale
jede. Objeli jsme toho dost, i hlavní pagodu a obřího ležícího
Buddhu, ale nejsme unešení. Je to tu mnohem víc zanedbanější,
než v Yangonu. Taky jsme už přebuddhovaní. Tentokrát tedy měníme
plán my a domlouváme, že zítra ráno budeme pokračovat do
Mandalay na sever. Je to dlouhá cesta, bus jede v 9,00 a stojí nás
16 USD pro jednoho. Indián zařídil jízdenky a ráno pro nás
přijede. Dojednáváme, že zbytek peněz za dnešek mu zaplatíme,
až nás doveze na autobus. Chová se zdvořile a důvěryhodně.
Zatím máme opravdu jen velmi dobrou zkušenost s místními lidmi.
Všichni jsou uctiví, ne falešně, ale upřímně. Tedy, zítra v
7,00 snídaně.
Wi-Fi tu není, tak snad zítra večer.
