Po včerejší večeři se mi asi po dvou hodinách udělalo hodně špatně. Zřejmě nějaké toxiny, muselo to ven. Mám s sebou dezinfekci, za hodinu už mi bylo zase fajn. Jo, Asie! Ale zatím nemáme v Barmě žádné potíže.
Noc byla příšerná. Na pokoji se objevili moskyti a jejich pískání kolem hlav nás probudilo. Do rána jsme byli zabalení jako mumie. Dnes nám prý vystříkali pokoj a koupili jsme místní repelent za 20 Kč, který jsme hned vyzkoušeli při večeři a funguje bezvadně, neobtěžoval nás jediný komár.
Ráno proběhlo podle plánu a v 8,00 už na nás čekali naši motorkáři. Ten, co mluvil obstojně anglicky, vozil Marťu, ten druhý mě. Celou dobu mlčel, ale byl moc příjemný. 32 let, pochází z vesnice z velmi chudé rodiny, nikdy nechodil do školy, učil se jen základy v klášteře. Dnešní trip jel poprvé, celou cestu si také prohlížel památky, až jsem měl chvílemi strach, že skončíme v příkopu. Stále za jízdy plival betel, musel jsem hlídat, na kterou stranu se zrovna chystá plivnout, abych dal hlavu na druhou. Jezdil opatrně. Ten Martiny, to byl takový vtipálek. Pořád si dělal legraci, že mám velké břicho, že takové měla jeho žena jen několikrát v životě, když byla těhotná. Na motorce s Marťou pořád tlachali a pořád nám ujížděli. Zažít tenhle trip byl pořádný adrenalin, ale pánové nás provezli po cestách, které znají jen místní. Objeli jsme celou Mandalay, navštívili místa Amarapura, Inwa a Sagaing. Byli jsme v klášteře, kde několik tisíc mladých mnichů právě obědvalo, viděli jsme 3000 let staré pagody, staré dřevěné kláštery a nejdelší teakový most na světě, který se celý houpal a vypadalo to, že za chvíli se zlomí. Ochutnali jsme vynikající placky z garnátů a pili sáčkové nescafe.
V jedné z pagod se k nám přidaly dvě holčičky, asi 8leté obchodnice a celou cestu nás provázely. Nebyly vůbec obtížné jako děti třeba v Kambodži u Ankor Watu. Nakonec jsme s nimi udělali obchod a ještě od Martinky dostaly obrázky Šmoulů. Bylo to příjemné setkání.
Plánoval jsem návrat tak, abychom se nevraceli za tmy, protože nikde není pouliční osvětlení a Barmánci na motorkách, kolech a autech nepoužívají světla, resp. jen vyjímečně. Prostě jezdí po tmě. Při návratu, už naštěstí v Mandalay, moje motorka uprostřed křižovatky vypověděla službu. Opravit se jí nepodařilo, a tak opět dojíždíme do hotelu na jedné motorce tři. Celí špinaví, zaprášení, „prdelnakaši“ jak prohlásila Marťa. Možná jsme tohle slovo zavedli do slovníku našich dnešních průvodců. Loučíme se před hotelem, je to dojemné, jak moc nám projevuje zbylý motorkář poděkování. Ten trip nás stál každého 20 USD, tedy 400,- Kč a z autobusu cestovky se tohle zažít nedá.
V hotelu už pro nás mají připravené lodní lístky na zítra do Baganu. V 5,30 od hotelu, v 6,00 check in na lodi. Plavba potrvá asi 10 hodin. Nyaung Oo je cílové místo, kde se chceme ubytovat a odtud navštívit Bagan. V samotném starém Baganu je ubytování příliš drahé, v novém Baganu zase krom pubů nic není. Tohle všechno už Martinka nastudovala dopředu! Mít tuhle holku vedle sebe, to se člověk neztratí. Jen jí musím hlídat, protože chlapi na celém světě prostě jedou po blondýnách. Dneska jeden mladík na teakovém mostě na ní dělal ňuňuňu. Nevím, co to znamená, ale rozhodně mě to v klidu nenechává.
