Cestování autobusy v Asii na krátké i dlouhé vzdálenosti je levné a pokud je trochu štěstí, může být i pohodlné. V Myanmaru jsou ale problém silnice. Je to prostě hrkačka i v dobře odpružených busech. Takový byl i náš dnešní přesun z Baganu k jezeru Inle. Navíc jsme cestu začali tím, že jsme byli všichni v autobuse svědky toho, jak se Číňanka s Číňanem dohadovali o místo, kdo z nich má lístek k oknu. Měla ho Číňanka. Barmský technický průvodce jednal s Číňanem, který byl neústupný, velmi dlouho korektně a zdvořile. Nakonec se mu ho podařilo přemluvit, aby si přesedl na jiné místo, blíž k televizi, což se mu asi zalíbilo víc, než okno. V tu chvíli začal celý autobus tleskat. Číňanovi se to nelíbilo, začal něco promlouvat k nám, pasažérům, ale jak ho všichni za jeho chování odsuzovali, někdo vykřikl „šadap!“ A hned se přidali i další, i Marťa křičela, a to se opakovalo tak dlouho, až zmlknul. To zase začali tleskat Barmánci nám, bílým turistům. Prostě i v autobuse se dají zažít zajímavé chvilky, třeba jak místní vedle vás zvrací.
Cesta byla dlouhá, po velmi špatných silnicích, ale nejhorší byl přejezd přes hory. Úzké, stále se kroutící a stoupající silnička s příkrými srázy do údolí, kdy cestující má pocit, že se ten velký autobus s míjejícími nákladními vozy musí pokaždé srazit. Nebylo to vůbec příjemné.
Když přijedeme po deseti hodinách k jezeru, do vesnice Nyaungswe, musíme každý zaplatit 10 USD pro vstup do oblastí na jezeře. Hned se orientujeme, Marti Lonely Planet je skvělý, a odmítáme taxi. Do hotelu to máme pěšky jen kousek. Nacházíme ho rychle. Je přímo u kanálu, odkud odjíždí čluny na trip po jezeře a vesnicích. Hotel není nic moc ve srovnání s tím, kde jsme bydleli před tím, ale jsme rádi, že teď už nemusíme nic hledat. Pokoj nás stojí 25 USD a teče tu teplá voda. Dokonce i signál wi-fi je tu dobrý.
Hážeme batohy na postel a vyrážíme na první obhlídku. Marťa má v záloze hotýlek na druhé straně vesnice, který vytipovala již v Baganu, a který jí zaujal svými bungalovy a tím, že je zase trochu stranou toho všeho hemžení. Jdeme se tam podívat a moc se nám líbí. Krásný pokoj s bambu obložením, verandička, příjemné prostředí. Tohle si můžeme dopřát i za 30 USD, které za pokoj chtějí a hned si ho zamlouváme na zítřek. Mladý recepční nám podává spoustu informací a tak se domlouváme, že hned zítra po snídani se přesuneme sem. Bude tu na nás čekat průvodce na celodenní trip po jezeře a okolí a bude nás to stát každého 15 USD. Navíc nám upřesňuje informace o významné březnové události v Pindayi, což je asi dvě a půl hodiny autem, jenž jsme dostali již od místních lidí v Baganu. Koná se tam pozítří slavnost a tradiční trhy a sjíždí se tam lidé z různých kmenů, především Donatové. Nevíme, co si pod tím máme představit, ale přitahuje nás to, že o tom turisté příliš nevědí, a proto toto místo nenavštěvují. Cesta tam a zpátky by nás stála 50 USD.
Opět musíme plánovat další průběh naší cesty. Dáváme si výborný jahodový fresh a děláme časový rozvrh. Všechna významná místa jsme už viděli, mohli bychom se již odtud vydat prozkoumávat bílé písčité pláže na jihu, nebo to risknout a navštívit ony místní slavnosti. Je to těžké rozhodování, každé odbočení z hlavních tahů může znamenat i to, že někde zůstaneme, protože prostě nebude žádný spoj zpět. Nakonec u večeře uzavíráme tím, že tahle událost by mohla být právě tím zajímavým kulturním zakončením cestování po Barmě, než pojedeme k moři. Zítra tedy jezero, pozítří slavnost v Pindayi, pak jeden den prozkoumat okolí Nyaungswe na kolech a večer na noční bus do Yangonu, kde bychom měli ráno navazovat na další bus do Patheinu, což je již kousek od těch bílých pláží na jihu. Uvidíme, jaká další překvapení nás čekají a jaká rozhodnutí budeme muset ještě operativně udělat. Nyní máme alespoň na tři dny jasno.
