Dneska jsme měli v hostelu první
snídani, tak jsme byli zvědaví. Ale byla to klasika, jedno
vajíčko, toustový chléb, margarin, marmeláda, káva a džus. Ale
jo. V 9,30 se dostavil chlápek z cestovní kanceláře, který nás
včera odchytil na ulici, a přišel s dalším chlápkem, který nás
prý bude celý den doprovázet. Teda! Máme řidiče a ještě
technický doprovod!
První zastávkou je Shwedagon
Paya. Nádherná pagoda ležící nad Yangonem. Zlatem nám
přecházeli oči. Strávili jsme zde víc jak dvě hodiny, ale mohli
bychom i čtyři. Oba jsme si zde polévali a opečovávali jednoho z
Buddhů. Je to tak, že ho je nutno polít tolikrát, kolik je
člověku let a ještě jednou navíc, pro dlouhý a spokojený
život. Opouštíme to místo s pocitem naplněnosti krásou
Myamského buddhismu a pokračujeme dál. Navštívili jsme 20m
sedícího Buddhu v Kohtatgyi Paya, obřího ležícího Buddhu
Chaukhtatgyi Paya, nějaké pagody a nakonec Botataung Paya, kde jsou
uchovány Buddhovy vlasy, zuby a nějaké kůstky. Vlasy jsou ve
zlatém relikviáři, ty jsme neviděli, ale zub a kůstky ano.
Zaujalo nás, že Buddhův zub byl velký jako malý kel od divočáka
a náš průvodce nás bez mrknutí oka ujistil, že ten zub je tak
velký, protože Buddha byl velký, a ukázal směrem vzhůru, jak
asi. Na to už se nedalo nic říct. Viděli jsme tedy celou tzv.
„velkou trojku“ pagod, ta včerejší se jmenovala Sule Paya, a
tím náš pobyt v Yangonu může skončit.
Průvodce s řidičem nás odvezl do
kanceláře, kde jsme plánovali, kudy dál. Dali jsme dohromady
skvělý plán na tři dny dopředu, cestovky to prostě umí udělat
na míru, ale ta cena! Ty tři dny jenom doprava jejich autem a
letenky do Mandalay by nás vyšli na 500 USD. To jsme mohli cestovat
s Čedokem! Musíme tedy odmítnout a kupujeme si pouze jízdenky na
zítřek do Kinpunu, což je výchozí místo pro návštěvu
Kyaiktiyo se známým Golden rock. Pojedeme Busem, na autobusové
nádraží nás ještě za 10 USD odvezou, za autobus, který jede
asi 6 hodin jsme oba zaplatili dohromady 30 USD. Navíc jsme
zjistili, že vůbec není problém platit v kyatech, děláme, že
USD nemáme a raději si je necháváme na nejhorší časy. Kyaty se
totiž bez problémů dají vybírat v bankomatech.
Večeříme opět v pouliční místní
vývařovničce, všude vaří a obsluhují tak 15letí kluci, jsou
milí a je s nimi legrace, protože je jich pohromadě třeba pět,
tak se předvádějí. Toto stravování je opravdu levné a není
špatné. Všude dávají navíc i teplý čaj. Po večeři ještě
„kafujeme“ na ulici, dáme fresh v obchodním domě a jdeme
balit. Přijedou pro nás v 6,30 a v 9,00 nám to jede.
Yangon je stále špinavý, hlučný a
přelidněný, ale už nám to nepřijde, zvykáme si. Betel nemáme
odvahu zkoušet.
