Představte si, že brzy ráno čekáte
před hotelem na taxi. Přijede a odsouhlasí, že je to vaše taxi.
Začne nakládat vaše batohy a v tom přijede druhé, to správné
taxi. Řidiči se chvilku dohadují a pak ten pravý v klidu odjede a
ješte vám na cestu dá vodu a mandarinky.
Představte si, že se ocitnete na
ploše fotbalového hřiště. Nechte na ní najet desítky autobusů
všech typů. Přidejte k tomu zhruba tisíc halekajících lidí s
různými zavazadly. Mezitím ještě mnoho pickupů nakládajících
právě dovezené zboží. Nikde žádný anglický nápis a vy máte
jednu a půl hodiny do odjezdu směr Kinpun, kam má cesta trvat šest
až sedm hodin.
Představte si, že to zvládnete
a jedete v docela slušném autobusu a těšíte se na přestávku
někde v půli cesty, a když ta chvíle nastane, v klidu si jdete
ven protáhnout kosti. Od mladého německého páru se dozvíte, že
už jste ale v Kinpunu a odtud jezdí náklaďáky přímo ke Golden
Rock, zlatému viklanu vysoko v horách, který drží rovnováhu jen
díky Buddhovu vlasu. Je trochu divné, že v buse již nikdo není,
jen vaše batohy. Necháte se tedy pickupem odvézt na stanoviště
náklaďáků, jenž mají na korbě lavičky, jednu za druhou, ale
všechny pro malé, asijské zadky. Posádka na jednu korbu naskládá
asi 50 lidí a vyrazíte.
Představte si, že na tomto
povoze jedete asi tři čtvrtě hodiny serpentinami do neskutečného
kopce, někdy i v úhlu 45 stupňů, šílenou rychlostí. Slunce
praží a většina lidí na korbě ječí při každém klesání
jako na horské dráze a mají z toho psinu. Vy a ještě pár
vyděšených, kromě Martinky, vzýváte Buddhu a i všechny
křesťanské svaté, ať už to proboha skončí. Někomu je špatně,
stará paní v řadě před vámi kolabuje a při životě jí
udržuje asi její syn, mnich, masáží akupresurních bodů.
Nakonec jim pomůžete eukalyptovým olejíčkem a vše dopadne
dobře, jste na místě, můžete sesednout.
Představte si, že přímo na
Golden Rock, posvátném poutním místě, stojí slušné ubytování
i 150 USD na noc a Vám se podaří ho získat za 55 USD, ještě s
úžasným výhledem do údolí.
Představte si, že jste nějaká
velmi známá západní celebrita, kterou všichni znají a jste na
místě, kde je těch vašich fanoušků asi 2000. Všichni vás
neustále pozorují, smějí se na vás, tahají za ruce a chtějí
se s vámi pořád fotit. Hlavně před viklanem, ale nemusí být,
důležité je mít fotku s vámi.
Představte si, že jdete po
kolonádě lemované místními restauracemi, před kterými 18leté
vyvolávačky svádí hlasitý boj o každého zákazníka a vy se
necháte zlákat. Vnímáte, jakou poctou je pro podnik, že jíte
právě u nich a jak tím pomůžete přilákat další zákazníky.
Po celou dobu těchto představ bojujete se svým egem, které vůbec
neví, co má s tímhle množstvím zájmu dělat.
Představte si, že to není
představa, ale skutečnost. Jsme na cestě za exotikou, ale dnes
jsme exotičtí my. Bílých turistů je tu opravdu jen několik. S
jednou bílou turistkou, trochu starší, než jsme my, jsme se
potkali již v Yangonu. Cestuje sama, je Němka, jmenuje se Angelika
a je prostě správná. Znovu jsme se potkali na Golden Rock a to už
jsme si museli vyměnit e-mail, protože nic na cestě není náhoda.
Zítra ráno si chceme přivstat
na východ slunce a být u viklanu, až se do něj opřou první
sluneční paprsky. Potom musíme absolvovat šílenou jízdu na
korbě náklaďáku zase dolů, zpátky do Kinpunu a odtud busem do
Baga.
Barma už nás přijala a my jí taky.
