První taxikář, který se na mě podíval, byl můj. Ukazuji mu lístek a on špatnou angličtinou říká, že ví, kam. Ještě něco žvatlá o beach, ale tomu nerozumím a ani Martina. On toho napovídá tolik, že vidím, jak jí znejišťuje a začíná se rozhlížet po někom jiném. Taxikář nás vede k autu, domlouváme, že nás odveze za 10 USD. V taxi však za volantem spí řidič. Aha, tak tohle byl jen nahaněč? Něco si mezi sebou dlouze diskutují, až to Marťa nevydrží a říká, že spěcháme. Řidič vyráží jak o život. Ranní Yangon je naštěstí průjezdný, takže nikde nestojíme. Přesun jsme tou šílenou jízdou zvládli za 25 minut. Uf!
Je tma, po dešti, mlha jako nad Temží. Jsme na nějaké křižovatce, kde jsou kola, motorky, lidé. Snad se tu nestala nějaká nehoda? Prý jsme na bus station. Nevěřícně se rozhlížíme, nic nevidíme, chceme ať jede dál. Přejede na druhou stranu křižovatky a naše taxi najednou obklopí snad deset lidí. Něco vykřikují, strkají ruce dovnitř, taxikář jednomu dává bankovku. Stále na nás doráží, ptáme se, co se děje, ale taxikář umí anglicky jako já italsky. Je to hodně nepříjemná chvilka, jak z dobrodružného filmu. Zase nám říká, že už jsme na místě. Marťa mu důrazně přikáže, ať zavře okna. Jak nerozumí, tak nás alespoň uzamkne ve voze. Já mu znovu artikulovaně a jasně sděluji: „GO TO BUS STATION!“ Zase kousek popojede a nejednou je na sedadle vedle něj jeden z těch mladíků a ukazuje mu, kam má jet. Opravdu vjíždíme do nádraží až před kóji, kde máme odjezd. Platíme a s úsměvy se loučíme! Tak to mě poser! Málem jsem se vyděsil!
Protože máme hodinu a půl do odjezdu, pozoruji a dělám si představu, co se to vlastně dělo. Můj dojem z toho je, že některá taxi musí zaplatit za vjezd do nádraží. Proto vysazují cizince před, kde se jim hned nabízí nosiči nebo rikšové, kteří je za bakšiš popovezou ten kousek k jejich autobusu. Nebylo v tom nic zlého, jen bitva o zákazníka. Neznalého poměrů, jako jsme byli my, to může pěkně ztraumatizovat. Ještě ta tma a mlha...
Odjíždíme již zcela normálním rozhrkaným autobusem, který je naplněn tak, že i v prostřední uličce sedí lidé. Silnice až do Patheinu není tak špatná, na místní poměry, přesto chlapeček sedící za Marťou a od výjezdu se ládující křupkami, vesele zvrací do pytlíku. Tohle Marťa nemusí, já tedy také ne, tak odvádím její pozornost otázkami na hrochy. Zabírá to, naše blicí pytlíky použijeme na balení.
Po cestě nám praskne pneumatika, na zastávce do sebe dostaneme kousek melouna a za Patheinem už v autobuse zůstávají jen cestující do vesnice „na konci světa“ Ngwe Saung. Tenhle skoro dvouhodinový úsek byl nejhorší. Horší než přejezd hor k jezeru Inle, horší než cesta na náklaďácích ke Golden Rock. Uzoučká asfaltka, stále se klikatící a klesající a stoupající a klesající dolů k pobřeží. Nekonečné! Musím mít zavřené oči, protože na čem pohled spočine, to mizí zcela nepředpokládaným směrem. Kdo trpí kinetózou, jako já, měl by mít Kinedryl. Já ho nemám, tak trpím. Zvracet nemám co, nepiji, nejím. I pro Marťu je to po tom celonočním hrkání náročné. Když sjedeme až dolů, tentokrát vylézáme jako poslední. Připravení „bajkeři“ nás na motorkách za dvacku odvezou kamkoli. Marťa ví! Až na konec resortů.
Ubytování zde není levné. Jenže my jsme ušetřili minimálně 300 USD za letenky a navíc, teď již nechceme šetřit. Chceme si to fakt užít! I kdybychom měli dát 50 USD za noc, tak za 8 nocí je to 400 USD, to je 8000,- Kč za 8 nocí v luxusním bungalovu na pláži, se snídaní. V pokoji je dvoupostel, postel, lednice, TV, air, koupelna dokonce s vanou. Má asi 6x6 m a má verandu asi 3x4m. Skrz palmy a fíkusy koukáme na moře. Bereme to za 45 USD na dvě noci. Ráno si půjčíme kola a projedeme další resorty a uvidíme, jak se ceny mají. Teď je nám blaze. Pláže prázdné, díváme se z verandy na ostrov milenců a čekáme až v 18,00 zapnou generátory. Přes den elektřina není. WiFi také ne. Snad ve vedlejším hotelu, kam se večer chystáme. Jo, a jídlo? Fantazie. Už máme objednaného kraba, hned jak ho rybáři přivezou. Za 80,- Kč. Dochází mi baterie v notebooku. Půjdu zkontrolovat Martinku, asi mi usnula pod palmovým slunečníkem na pláži.
Žádné komentáře:
Okomentovat